Když zrovna nechalupařím, jedním z mých koníčků jsou auta. Občas nějaké koupím a jiné prodám a mám tak trochu přehled o pravidlech moštárny. Pořád je potřeba mít se na pozoru, protože počínaje okamžikem zveřejnění inzerátu se vás někdo pokouší napálit. Dlouhou dobu jsem si myslel, že větší žumpa než obchod s ojetými vozidly už prostě nemůže existovat. Jenže pak jsem objevil svět realit.
Někde v prváku na VŠE se učí (teda doufám, já tam nebyl), že obchod je směna statků , kterou obě strany podstupují dobrovolně. Já mám prachy, vy máte zboží, pojďte, uděláme business a budeme všichni spokojení. Ale jak už v jednom ze zápisků zaznělo, mezi realitou a skripty občas existuje nějaký rozpor, v případě realit personifikovaný v osobě realitního makléře. Myslím, že název profese neodkazuje ani tak na předmět obchodu, ale na to, že jejich posláním je ohýbání reality.
Bylo to koncem května. Dny se prodlužovaly, ještě kolem sedmé bylo vidět a Dacia pilotovaná Honzou se blížila cíli obhlídky, vesničce Opárno u Litoměřic. Ze sedadla spolujezdce jsem na příjezdu do vesnice registroval v zatáčce stojící bílé BMW 530d s člověkem uvnitř, a někdo z nás z legrace prohodil – „Tyvole, aby to nebyl náš makléř.“ Nevěnovali jsme tomu pozornost, jeli jsme akorát na čas a poznámka brzy zanikla v industriálním soundtracku vytočené lihové šestnáctistovky. Zaparkovali jsme do ticha, přerušovaného jen lupáním chladnoucího motoru, a vyhlíželi makléře. A taky že jo, patnáct minut po smluveném termínu se „přiřítil“ bílý bavorák, a makléř už při vystupování trousil výmluvy, že rychleji to nešlo.
Byl jsem fakt nasranej. Já tam vlastně ani nechtěl jet, bylo to drahé stavení uprostřed obce s divnou dispozicí, polovina rozpadlá, a teď mi tu do očí bude lhát nějakej debil. Ale oukej, někdy je potřeba ustoupit zbytku týmu, tak jsem zůstal zticha a pokračovalo se na prohlídku. Moje taktika v bazarech je poker face, málomluvnost a jedovaté poznámky. Reflexivně jsem přepnul do tohoto režimu, asi mi makléř připomínal bazarníka. Takže jsme vešli v zádveří do louže:
„Ta voda, ta tu asi nemá být, že?
„Éee nó ono asi pršelo…“
„Tady prší vevnitř?“
První část objektu byla ještě celkem v pohodě. Přes dvůr od ní ovšem ležela obytná budova, kde na cokoliv se člověk křivě podíval, byla z toho oprava za šesticifernou částku. Makléř spustil pohádku o historické hodnotě, o tom, jak tam byl na prohlídce historik a vysvětloval, jak je to cenné a tak. Dole bylo mokro tak, že reznul pomalu i pískovec, na kterém to bylo založeno, v patře zase ujížděly stěny a všude byly praskliny, že by z nich kontrola kvality na staveništi pyramid srala petrolejky. Fresky na stropech byly sice nádherné, ale na jejich záchranu bylo asi padesát let pozdě a hlavně teda byla škoda, že padaly i s těmi stropy. Propracovali jsme se až na půdu, kde bylo děrami ve střeše vidět oblohu. Nějak jsem to komentoval, a makléř povídá: „No to je v pohodě, je tu dost tašek na to, abyste to spravili jak potřebujete, to nemusíte dělat střechu celou novou.“ Tak sakra kupujeme chalupu, nebo LEGO?
Prohlídku jsme zakončili podobně děravou stodolou a následně na dohled od jímky, která byla dislokovaná na sousední pozemek a jako bonus tam tekl i odpad od souseda. 200 mm tlusté odpadní potrubí procházelo pod pozemkem a skrz technické místnosti v suterénu, že prý je to tak se sousedem domluvený a on se o to stará a bla, bla. Jeho bobky, vaše radost. Tak určitě. Stál jsem uprostřed dvora, poslouchal historky o „…zájemcích, co by to brali…“ a měl jsem toho dost. Ukončil jsem celou prohlídku slovy, že tohle není objekt pro nás a velel k odjezdu. Měl mě varovat už inzerát.
Snad vám při komunikaci s realitkou pomůže následující slovníček, pomocí kterého už při čtení inzerátu identifikujete největší sedmilháře a pak se jim dle aktuální nálady buď vyhnete, nebo se na nich můžete naopak sadisticky vyřádit.
Pojďme tedy prosfištět slofíčka, nebo raději celá spojení, abyste nenaletěli také:
objekt včetně zařízení – majitel si ty plesnivý krámy odmítá vystěhovat
objekt k rekonstrukci dle vlastních představ – my teda nevíme, co s tím, ale třeba na něco přijdete
objekt historické hodnoty – jinou hodnotu to nemá
objekt má potenciál – třeba potenciál se zřítit každou minutou
původní hrázděná chalupa – tedy, to co z ní zbylo
zasíťovaný pozemek – nějakýma sítěma; možná i těmi co potřebujete, možná sousedovic
klidná a vyhledávaná lokalita – na svojí marné cestě za klidem tu denně projdou davy jako na Václaváku
klidná oáza v rekreační vísce – té dálnice si vůbec nevšímejte, pojďte dál, jako doma!
lokalita dostupná veřejnou dopravou – nejbližší vlak je 30 km daleko
rozvíjející se lokalita – v územním plánu je za domem rychlostní silnice a přivaděč
Toto byla první lekce realitního jazyka, příště se podíváme na některé způsoby, kterými je možné tuhle maškarádu opravdu prohlédnout a zjistit skutečný stav věcí ať už z pohodlí gauče přes Internet, nebo přímo na místě. Protože pravda je někde tam venku 🙂
A na závěr, Top Gear top tip: „Když chceš fingovat pozdní příjezd, nestůj na jediné příjezdové cestě do obce!“
Poznámka a ilustrace editora: vpravo uspěchaný realiťák v BMW, vlevo náš tým po setkání s realitou 🙂