Jak poznáte dobrý nápad? Pamatujete si ho i po vystřízlivění. Já jsem trochu neurotik a když mi něco vrtá hlavou, jsem protivnej, nemůžu spát a nemám pokoje, dokud s tím něco neudělám. A přesně takhle to bylo s chalupou, což bylo dobré znamení, že na tom něco bude. Koukám do kalendáře v Outlooku a první hospodské posezení, poeticky pojmenované „týdenní chalupářská schůze“, mám poznačené v půlce března, asi dva týdny po oné zákeřné otázce „Jak může bejt těžký něco takovýhleho postavit a provozovat?!“
Seděli jsme v hospodě v centru Prahy a přemítali, co dál. Nemáme rádi věty „Mělo by se…“ a takové to pivní stěžování si, tak jsme se rozhodli co nejdříve přejít od piva k činům. Letmým pohledem do inzerce jsme zjistili, že chalup je všude dost. Z toho si přece musíme vybrat! Akorát to pak trochu zrekonstruujeme a bude to 🙂 Jo, takhle jednoduše jsme to viděli.
Jak poznáte dobrý nápad podruhé? Lidé kolem vás se pro něj snadno nadchnou. Zavolal jsem kamarádce, co studuje architekturu, a popsal jí, co máme v úmyslu. A že prý je to super a že by nám s tím pomohla. A tak zavolala známého stavaře, já je oba naložil do auta a vyrazili jsme omrknout naši zamilovanou chalupu, kterou shodou okolností měla Ondrova rodina dlouho dopředu na víkend zarezervovanou. Stavař tam chodil, ve světle zapadajícího slunka hladil kamenné zdivo, s pivem v ruce vzhlížel ke klenbám z 18. století a opakoval, že je to krásný. Ani náš business model mu nepřišel nesmyslný, seděli jsme dlouho do noci a povídali si o chalupě ze všech stran. Byl první z řady těch, které náš nápad uchvátil. Jak se to pozná? Ptal se, kdy tam budou moc s architektkou přijet taky 🙂
Chyběla maličkost, zjistit, kde to „Tam“ má vlastně být. Nahodili jsme sreality.cz a stanovili jsme relativně volná kritéria – hledáme objekt pro pohodlné ubytování až 16 lidí, s wellness a společenskými prostorami tomu odpovídajícími. Stylem by mělo jít o „tradiční chalupu“, představte si pod tím cokoliv. A tak jsme prohlíželi a prohlíželi stovky inzerátů…
Domluvit se se na něčem ve skupině čtyř lidí není jednoduché, domluvit se ve čtyřech lidech na seznamu objektů, které bychom chtěli vidět, nebo dokonce koupit, už není jednoduché vůbec. Ještě, že máme ty Internety a nástroje pro projektové řízení. Ke slovu tedy přišel Basecamp a Excel – ale bez nich bychom to reálně neuřídili. Došlo i na bodový systém (zdravíme s. Humla!) a hlasování, kam se pojede:
Zpočátku jsme kritéria nastavili velice volně – vybrali jsme oblast několika set km2, v ní vyhledali chalupy které vypadaly koupitelně a sestavili jsme itinerář na objížďku. V týdnu před víkendem vyhrazeným prohlídkám začal Honza, náš člověk pro telefonní waterboarding a další špinavé práce, obvolávat makléře. Tady jsme poprvé narazili. S nemovitostmi jde všechno tak nějak pomaleji (asi proto, že vám nikam neutečou nebo je nikdo neodveze na Ukrajinu na díly).
Zhruba třetina makléřů a majitelů jevila okázalý nezájem se s námi setkat, vypadalo to, že jejich cílem je spíše prodávat nežli prodat. Že prý je to takhle moc narychlo a bla, bla. Měli jsme první krizi, část týmu ani nechtěla na nekompletní objížďku vyrazit a vůbec nám to sebralo dost elánu. Když se nemůžeme dohodnout, jestli a kam jet, co dál? Má cenu v takové sestavě vůbec něco kupovat?
Naštěstí jsme se nenechali zviklat a další objížďka proběhla již v kompletní sestavě a s lepším výsledkem. Ale o tom zase příště…