Člověk si v klidu studuje, pracuje, baví se, pije… Volný čas tráví seriály, filmy a jako správný student nemálo času obětuje průzkumu restauračních zařízení, hospod, nonstopů, nalejváren a nádražek. Stereotypní semestr (typ: škola, jídlo, seriál, spánek, škola, jídlo, hospoda, hospoda, hospoda, hospoda…) narušila nečekaná pozvánka na blíže nespecifikovanou akci v Sudetech. Nejednalo se o nic jiného, než o čtyři dny trvající party v chalupě s dostatečnou zásobou kvalitního jídla a alkoholu. Srdce tedy povzbuzoval jen líh, horká voda ve vířivce a pekelná sauna.
Byly to čtyři dny jako ve snu. Neplatil zde žádný denní režim, nikdo nikam nemusel, nic nedělal, pokud nechtěl. Na konci pobytu si začínám uvědomovat kouzlo chalupy, jakožto vcelku jednoduchého nástroje pro dobrou náladu. Zažil jsem mnoho pařeb, oslav a chlastaček, ale tohle bylo prostě jiné. Cestou domů v rumunské lednici (vysvětlím později – to bude na dlouho) pln dojmů přemýšlím nad tím, jaké by to bylo vlastnit takový objekt. Prozatím jsem ale myšlenky uložil k ledu, zkouškové bylo za rohem a priority se změnily.
Nevyhodili mne. Netrvalo dlouho a přišel druhý impuls. Volá Lubor, že v neděli večer jdou s Martinem a Ondrou probírat nějaký business do hospody za rohem a jestli se nechci přidat. Hospodu jen tak neodmítnu – nabídku tedy přijímám. Jen co dosednu na stoličku k vyvýšenému stolku, tak to na mě vybalí – chtějí koupit/stavět/pronajímat chalupu, ale s jiným, lepším, přístupem k hostům. S nadšením jsem naslouchal plánům a představám a začínám intenzivně přemýšlet, jestli se do toho zapojit. Zhruba po týdnu váhání volám Luborovi, že do toho chci jít taky. Další neděli v další hospodě souhlasí i Martin s Ondrou, takže už v tom jedu. Začíná neuvěřitelný kolotoč emailů, milionu zpráv na Facebooku, nové komunikační metody a hektolitry piva.
Počkat… docházka na cvičení je povinná?
Poznámka a ilustrace editora: Na FS ČVUT nemá zdaleka každý pochopení pro Honzovy mimostudijní aktivity 🙂