Když si člověk uvědomí, že už celkem 20 let strávil ve školních lavicích a v přednáškových místnostech, řekne si hlavně to, že je to pěkně dlouhá doba… A začne především přemýšlet o tom, co mu ta škola za tu dobu vlastně dala.
Častokrát před kamarády utrousím, že kromě stresu, učení věcí, které už nikdy nebudu potřebovat, protože realita je prostě jiná a nebo i boje s některými učiteli, kteří mají jediný cíl a to ukázat studentovi, že oni jsou tu pány a my nejsme nic, mi škola nic nepřinesla. Ale pak si uvědomím, jak se člověk vlastně za ty leta změnil. A že bez všeho prožitého by prostě takový nebyl. A že potkal plno zajímavých lidí a prožil plno věcí, na které rád vzpomíná…
Proč toto zmiňuji? Už jako malého mě bavilo si stavět z Lega a nebo z Chevy :), později i hrát strategické hry na počítači. Ale paradoxně až škola ze mě udělala člověka, který chce život žít, nesedět na zadku a na něco čekat .. a taky právě něco budovat a tvořit. VŠE mě naučila, že když člověk něco potřebuje, musí si to zařídit a že někdy se prostě daří a jindy zase ne. A také to, že když se chce, všechno jde.
Mnohokrát jsem říkal, že se na to všechno vykašlu a budu mít klid, ale nakonec jsem se vždy nějak hecnul. A tak nakonec stojím před výzvou napsat dvě diplomky a zakončit těchto 20 let tak, abych si mohl říci, že jsem to vše zvládnul a dotáhl do konce.
20 let ve školních lavicích je tedy pomalu za mnou a tak je čas vše získané zúročit a začít budovat. A co jiného, než chalupu, což? 🙂 Místo, kde člověk bude mít právo po odvedené práci si pořádně odpočinout a bude se tam cítit prostě skvěle. Místo, kde starosti neexistují. Místo, kde se člověk bude moci někam uklidit, naložit se do „výřivky“ :), kde vír vody všechny myšlenky odplaví pryč. A bude moc žít svůj život v současným okamžiku (tímto zdravím Marka a Honzu, lektory Mindfulnessu 🙂 )
Poslední 4 měsíce usilovně makáme na konceptu této naší myšlenky „zážitkové a uklidňující chalupy“ a po všech peripetiích (určitě o nich ještě něco napíšeme 🙂 …) se postupně posouváme k cíli. Cesta bude ještě dlouhá a jak se říká, i cesta může být cíl, ale pevně věříme, že se k naší vytoužené chalupě dopracujeme. A budeme rádi, pokud na této cestě budete s námi a potkáte se s námi na naší první akci v oáze klidu, na kterou do konce života nezapomenete!
„Svět patří těm, co se neposerou“ – Charles Bukowski
Poznámka a ilustrace editora: Neposrali jsme se a zatím nám nepatří ani chalupa – znázornění reklamace postulátu u p. Bukowského 🙂