Zdravím naši chalupářskou bandu! Dlouho jsem se chystal něco nového napsat. V šuplíku jsem toho měl rozepsaného více, ale poslední dobou jsem neměl náladu na to něco z toho dopsat. Ani můj příspěvek o tom, jak jsme v jednu chvíli „nahoře“ a za chvíli zase „dole“. Dopsání jsem odkládal tak dlouho, až o naší nalomenosti napsal sám Lubor, který tak nějak pěkně popsal atmosféru uvnitř našeho týmu. Ale nebojte, to bychom nebyli my, abychom to vzdali takhle lehce. A tak jsem tu znovu s dalším příspěvkem, ve kterém se ale nejdříve vrátím k té naší nalomenosti.
Za nádherného západu slunce (který se mi nepovedlo vyfotit, což pro ty, jež mě znají, bude šokující přiznání) jsme se minulý víkend vraceli ku Praze. Jako léčbu na nalomenost jsme si totiž předepsali víkendový pobyt na chalupě, kde náš bláznivý nápad původně vznikl. Byl to jubilejní pátý výjezd na to stejné místo a léčba zabírala, protože jsem cestou zpět konečně cítil, že to půjde…
Ale to předbíhám. Celý minulý týden jsem ještě zařizoval poslední věci týkající se našeho odjezdu. S Martinem jsem řešil to, jaké pecky tam uvaříme a co vše musíme nakoupit, abychom neumřeli hlady a ani žízní. Snažil jsem se zkoordinovat odjezd všech aut a u majitelů chalupy jsem domlouval nestandardní požadavky, na které jsme si už tak nějak zvykli. Prostě jsem chtěl, abychom vyjeli a už si jen užívali a nic nemuseli řešit. V den odjezdu jsem ale začal mít pochybnosti, zda není všechno kolem nás doopravdy tak trochu nalomené. Dopoledne jsem totiž měl telefonát s majiteli chalupy, z kterého jsem neměl vůbec radost. Dozvěděl jsem se, že pravděpodobně odešla vířivka, a že oprava bude možná až příští týden, až se na to přijede kouknout někdo z Ostravy (že by další díra na trhu?). Ne, že bychom na chalupu jezdili jen kvůli vířivce, ale nakonec i náš nápad de facto vznikl v ní, takže je asi jasné, jak je pro nás důležitá. Celé dopoledne jsem byl doopravdy nalomený a přemýšlel jsem o tom, jak moc se mi tam vůbec chce jet. Naštěstí jsem si ale rychle vzpomněl na všechny své skvělé kamarády, které jsem tam měl potkat a tuhle kacířskou myšlenku jsem okamžitě zahodil. A začal se těšit!
S půlhodinovým zpožděním jsem dorazil domů a začal balit (za povzbuzování ostatních členů posádky s dovětkem „už máš mít dávno sbaleno!!“), nakoupili jsme pár dobrot na celý víkend („hodinu jsme po obchoďáku běhali jak blbci“) a pod vedením Lubora, který seděl v prvním, už opraveném autě, jsme se vydali na severozápad. Lubor se na chalupu tak moc těšil, že našich 180 koní mělo s plně naloženým kufrem co dělat, aby mu stačilo. Naštěstí se tentokrát žádný test na drogy nekonal a dorazili jsme bezpečně na místo.
Poznámka editora: Lubora zato stavěli policajti po cestě zpět. Thx, karma.
Po příjezdu jsem při pokusu nahodit vířivku dvakrát vyhodil hlavní pojistky (to bych nebyl já, abych to prostě nezkusil 🙂 ), což nebyl moc pozitivní začátek. Čekáte teď ještě třetí pokus? No tak to čekáte správně! Samozřejmě, že další pokus následoval okamžitě. A následoval by i další, kdyby se tentokrát vířivka nerozjela a nezačala ohřívat vodu a svítit. V tu chvíli nám bylo jedno, že nevíří a bylo to pro nás všechny takové malé vítězství. Tohle malé vítězství nám dalo naději, že následující tři dny budou nakonec super. A také bez přehánění byly přímo famózní a věřím, že si to všichni užili minimálně stejně tak, jako jsem si to užil já.
Ale proč tohle všechno vlastně píšu? Co dal tenhle víkend nám, chalupářům? Opět nám připomněl, proč jsme se do Chalupy Naruby vůbec pustili a co chceme vytvořit. Víkend jsme strávili na chalupě v úžasném prostředí, které ve městě nenajdete, s dobrým jídlem a pitím, s výlety do temných lesů ve dne a na vyhlídky uprostřed noci, vířením a saunováním či jen kecáním o všem možném na peci. Tohle je přesně to, co chceme vytvořit a zprostředkovat ostatním. A také se nám to povede, tím jsem si jistý. Jen to prostě nemůže být tak jednoduché. A jak by řekl náš pan hypoteční poradce: „Pak by to dělal každej, že…“..
To, že je něco nalomené neznamená, že je to zlomené. Mám teď takový pocit, že se všechno obrátí k lepšímu. A to i přes to, že najít vhodnou chalupu je daleko větší problém, než se na začátku zdálo. A i přesto, že náš rozpočet je poměrně optimisticky nastavený, jak jsme zjistili waterboardingem sympatického pana majitele naší zamilované chalupy. Čuchám blázna podobného ražení, jako je naše banda. V dubnu totiž kolauduje další svoji chalupu a podělil se s námi o nějaká ta čísla. Škoda, že nepřišel dříve, mohli jsme mu to postavit levněji (nebo si to myslíme 🙂 ).
A ještě jedna věc mi teď leží v hlavě: „Zážitky a přátelé jsou to, pro co by měl každý žít.“ Jestli má Chalupa Naruby něco jako „message“, slogan, tak je to přesně tohle.
Poznámka editora: Ondra šíří poplašnou zprávu, že vířivka nebude.